Odkaz - tajemná kniha
Mlžný odkaz
Kdysi dávno vládl Obolet prosperujícímu království. Jeho spravedlivé rozhodování a silná ruka mu přinášely slávu a lásku jeho poddaných.
Existovala pouze jedna osoba, která byla populárnější než on: jeho nevlastní sestra Araide. Byla požehnána takovou laskavostí a milosrdenstvím, že se až někteří rytíři rozpakovali bojovat v jejím jménu. Legenda říká, že nikdy neexistovala žena s větší ušlechtilostí.
I nyní můžete slyšet melancholii v grifoním volání, když na ni myslí, ale možná bych měl začít příběh o trochu dříve...
Kapitola 1 - Obolet a Araide
Oboletův otec padl spolu s velkou družinou svých rytířů při obraně království před barbarskými nájezdníky. V království zavládl velký smutek.
Leanda, věrná královna, přísahala, že nikdy již nevyhledá společnost muže, protože její láska navždy patří jen jejímu manželovi. Jen se třemi šlechtičnami jako společnicemi se uchýlila do samoty na hradě Derandur. Její čin donutil lid želet ztráty krále ještě více, protože nyní byla jejich milovaná královna odsouzena k životu o samotě.
Mladý Obolet, již ne chlapec ale také ještě ne muž, musel nyní nést těžké břímě. Ztráta jeho matky a otce hluboce zasáhla jeho srdce utrpením.
A jakoby Obolet již netrpěl dosti, nepřátelé ze všech stran pokračovali v dobývání království, jehož se nyní stal králem. Nepřátele zevnitř - rytíři, ovládnutí temnými silami, kteří si uvědomili Oboletovu slabost a ucítili svou šanci na získání koruny.
Jednoho dne, který přišel po dlouhém období obrany království a trůnu mladým regentem, dorazil posel. Hluboce vyčerpaný král seděl v ložnici v jednoduchém křesle a četl jeho zprávu. Po té, co se posel uklonil před svým pánem, ohlásil, že dvě šlechtičny přijely na hrad a přejí si krále navštívit.
Potěšen tím, že bude mít společnost, která by mohla prosvětlit jeho jinak chmurné dny, udělil jim král ihned svolení ke vstupu.
Ještě předtím, než šlechtičny vstoupili do místnosti, herold ohlásil jejich jména - Lady Thea a Lady Araide. Thea byla žena, která i přes svůj věk neztratila svou krásu.
Obolet si ihned uvědomil, že byla jednou ze tří šlechtičen, která doprovázela jeho matku do Deranduru. A přestože hořel nedočkavostí zeptat se na účel jejich návštěvy, nemohl spustit oči z její společnice.
Araidina malá a drobná postava byla skryta pod pláštěm a čepcem, který byl vytvořen z jemného materiálu a zdoben peřím.
Jen nemnoho lidí mělo to štěstí, že vůbec kdy spatřili tvora, jež se mohl takovým peřím honosit. A kdo to štěstí měl, mohl ihned vidět, že toto peří patří grifonovi.
Ale ještě předtím, než mohl Obolet cokoliv říci, začal mluvit Thea: 'Vznešený králi, Vaše matka Vám posílá co nejsrdečnější pozdravy. Každý den oplakává ztrátu Vás obou. Posílá mne za Vámi dát Vám naději, ale také má pro Vás další úkol.' Obolet se nerozpakoval s úkolem souhlasit, protože nikdy nebyl schopen žádosti matky nevyhovět.
Thea pokračovala: 'Vaše matka požaduje, abyste zde poskytl péči a ochranu mladé Araide. Nicméně, než Vám povím více, měl byste vědět, že Vaše cnostná matka nikdy neporušila svůj slib. Nikdy neumožnila muži sdílet její přítomnost. Ovšem musíte vědět, že Araide je Vaše nevlastní sestra.'
V ten okamžik mladá šlechtična odklopila čepec. A najednou všechny pochyby a neštěstí mladého Oboleta opustily. Jeden pohled do zelených jiskřivých očí Araide, ze kterých navzdory jejímu věku čišela moudrost - a starosti byly pryč.
Obolet políbil svou nově nalezenou sestru a okamžitě souhlasil ji ochraňovat a bojovat v jejím jméně.
Nyní byla řada na Araide, aby promluvila: 'Nejdražší bratře, nikdy mne nijaká slova nepotěšila více. Ale pamatuj na zprávu od matky - nejsem sem poslána jen jako břímě, ale také dávat naději. Až přijde čas, dozvíš se více.'
Kapitola 2 - Firinn
Obolet oslavil jeho nově nalezené štěstí velkou slavností na počest Araide. Mnoho vznešených rytířů padlo k jejím nohám a slíbilo vykonat hrdinské skutky jejím jménem.
Ovšem, ne každý rytíř jí přál jen to dobré. Mnoho rytířů mělo pochyby, zda sloužit Araide je vhodné pro skutečného šlechtice.
Mnoho z nich si přálo, aby její krása patřila jen jim. Navíc tajemnost, která ji obklopovala, podnítila zlé jazyky k tomu, že začaly šeptat, že králova matka jim poslala čarodějnici.
Ke konci oslavy se Obolet a Araide omluvili a odešli do ložnice. Během několika dnů se stali blízkými, jakoby se znali odjakživa.
Araidina slova měla moc okamžitě přinést klid duši jejího bratra, který se opět stal šťastným. Ale pořád je na srdci tížila situace jejich království.
Ťuk ťuk! Obolet se podíval na dveře a vyzval ke vstupu, ale nikdo je neotevřel. Ťuk ťuk! Než mohl král znovu cokoliv říci, jeho sestra se lehce dotkla jeho ruky a s jemným úsměvem pohlédla k oknu. Obolet byl překvapen, když zjistil, že ono ťukání nepřichází od dveří, ale od sovy, sedící na parapetu. 'Je čas, kdy se mu musíš odhalit.' Obolet se tak lekl, když začala sova mluvit, že málem spadl z křesla, kdyby jej sestra nedržela. Poodstoupila od něj, přikývla sově a opustila místnost. Během její nepřítomnosti na sebe sova s králem beze slova zírali. Pak král promluvil: 'Ctěná sovo, jaké je tvé jméno a jaký máš vztah k mé sestře?' A sova odpověděla: 'Mé jméno je Merlin a to je vše, co potřebuješ vědět.' Nepřicházet tato slova ze sovího zobáku, cítil by se král uražen. Ovšem takto jeho překvapení z kouzelného ptáka překonalo jeho zlost. Mezitím Araide znovu vstoupila do místnosti V rukou nesla překrásnou skřínku, vyrobenou ze sekvoje. Zastavila se před bratrem a poklekla. Otevřela skřínku a odhalila její cenný obsah. Na sametové podložce ležela koruna nevídané krásy. Ozdobena byla třemi rudými rubíny, ze kterých se linula tajemná záře. Jakoby přitahován magickou silou, natáhl Obolet prsty, aby se jich dotkl. Ovšem jeho sestra mu ruku strhla zpět. 'Ne!', vykřikla sova. 'Pouze pravý majitel se může Firinnu dotknout aniž by zemřel!' Po té, co král vyděšeně ucukl rukou, vyndala Araide šperk ze schránky. Posadila si korunu na hlavu. Náhle se ložnice zalila tajemnou červenou září, ovšem zdrojem nebyl krb, nýbrž Firinn, jehož byla Araide strážcem.